Sdílet na Facebooku

Tatranská Polianka

Je malá osada v centru Vysokých Tater na hlavní silnici číslo 537 (také se jí říká Cesty slobody) mezi Starým Smokovcem a Štrbským Plesem. Obec leží v Tatranském národním parku v nadmořské výšce 1.005 metrů nad mořem. Zajímavostí zdejší oblasti je, že byla lidmi osídlena už v pravěku. To je vzhledem k drsné horské přírodě celkem překvapivé. Na nedaleké moréně Velickej doliny bylo dokonce na přelomu našeho letopočtu sídlo tajemné tzv. Púchovské kultury. Jinak dnešní Tatranská Polianka je skutečně velmi malá osada skládající se z pár hotelů a vyhlášených lázní.

Lázeňství zde má skutečně dlouhou tradici sahající více, než sto let do minulosti. V roce 1884 zde Paul Weszter nechal postavit první horskou chatu poskytující služby turistům. V té době šlo hlavně o nocleh a občerstvení. Hned v roce 1888 zde byly postaveny další tři turistické stavby a to hrázděné chaty Mariana, Themis a Tusculum. Chaty byly postaveny podle plánů architekta Gedeona Majunkeho. Velká chata, postavená v roce 1893, hned u hlavní silnice na Starý Smokovec slouží turistům dodnes.

Další budova byla postavená roku 1894 pod názvem Millenium, potom Dukla, dnes Mariana. Roku 1903 v Poliance už stál i nový koupelový dům (dnes se jmenuje Limba). Ve stejném roce byla postavena i budova Tivoli (dnešná Orava).

Už mezi lety 1906–1908 zde došlo na elektrifikaci. Hned na to roku 1910 zde pak byla postavena velká jídelna. V meziválečných letech se zde především rekonstruovalo a dostavovalo například budovy sanatoria v roce 1924. Po druhé světové válce byly lázně znárodněny a začaly se v hojnější míře používat i pro běžné a tedy zdravé turisty.

Co se týká léčby, tak se v zdejších lázní používají především fyzikální léčebné metody a to zejména klimatoterapie, vodoléčba a elektroléčba. Těmito procedurami se léčí hlavně nervové choroby, choroby štítné žlázy nebo chudokrevnost.

Městem také prochází Tatranská železnice, která zde má i svojí zastávku.

Poslední informací, která vás snad zaujme je samotné jméno obce, které se mnohokrát v průběhu historie mnohokrát měnilo. Až do první světové války se tak běžně používalo jméno Weszterovo nebo úřední název Széplak – Pekný Domov. Polianka je také jedním ze starých místních názvů, který se ale pro samotnou obec začal použít za první republiky společně s přídomkem Tatranská. Asi tři kilometry na východ se totiž nachází další miniaturní obec a to Nová Polianka.

Komentáře jsou uzavřeny.